Cesta

Marta Kubišová

C#Dneska už D#nám žádný nepoví, G#kdopak ji tam dal,
harmoniku C#kdo dal do křoD#ví a kdo na ní G#hrál.
La-la-la-la, C#la-lá-la-la-D#lá, la-la-la-la-G#lá,
la-la-la-la, C#la-la-la-la, D#lá, la-la-la-la-G#lá.
G#mUž nikdo neví, kdo jí C#mhýčkal na rukou,
D#7chlubil se její perleG#mtí,
k přečtení není ani C#mnápis azbukou,
kdopak G#mví, kdo B7písně na ní HHhrával ?
C#mO hloubce F#tůní v očích Hdívky copaté,
C#mo břízách Abílých jak D#sníh.
G#mO cestě, která končí C#mv louce zaváté,
D#o cestě stepí na G#mkoních.
Harmonika v Akřoví dožíHvá, ztratila už Edech,
už se jenom Avětrem zachvíHvá, prostřelený Eměch.
Už nikdo neví, kdo jí hýčkal na rukou,
chlubil se její perletí,
k přečtení není ani nápis azbukou,
kdopak ví, kdo písně na ní hrával ?
O jarních vodách, které cestu zaplaví,
o lidech dobrých i zlých,
o cestě, která věčným steskem bolaví,
o bílých křížech na polích.
Harmonika v křoví dožívá, ztratila už dech,
už se jenom větrem zachvívá, prostřelený měch.
G#Jarní vody, C#duše, cesta,
D#kůň, kdo to vlastně G#hrál,
dívčí copy, C#louka, oči D#tůň,
a co bylo G#dál.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:23:29.243+00:00
Výsledky hledání: